Mě neštve tolik to, že na každym druhym sezení umřu, jako spíš celkově podoba těch soubojů v DnD, resp. celá koncepce DnD, která stojí a padá na soubojích, a to konkrétně na využívání zvláštních schopností, featů, rasových zvláštností, předmětů, atd. O tom je hra DnD a příběh je jen prostředek, jak ty boje logicky pospojovat a jak doat prostor k využití těch schopností. Petr má tu hru připravenou skvěle, příběh, svět, a tak, ale ty debilní pravidla to prostě kazí.
Co mi vadí: Když v souboji v prvnim kole dostanu FireBall za 30 HP, když sešle někdo v prvnim kole tmu, ve které vidí, a ve druhym mě otráví, štve mě už to, že existuje nestůra, která likviduje výbavu. To je prostě kombení a protikombení, a nemá to nic společného s příběhem. Je to jen o tom, kdo má lepší skilly a jaké úžasné kombo vymyslí.
Hodně mi vadí styl hry, jaký DnD svou podstatou vyvolává.
Druhá věc se týká obtížnosti - když půjdem na oplechovaného rytíře na třetím levlu a on nás rozseká v jednom kole, tak jsme paka, mohli jsme to čekat. Když by mě rozdrtila ta nestvůra u temných elfů v podzemí, co jsem proti ní stál sám, je to moje blbost, beru. Když se v podzemí třeba ztratim, narazim na přesilu, a umřu, OK. Když ale jdem opatrně chodbou, ještě se podíváme do výklenků, jdeme dál, a dostaneme zezadu fireballem, že nám zbývá kažýmu asi 10 životů, je něco špatně. Stejně tak když vejdem na náměstí (!!), a dostanu bez varování strike za polovinu životů, a ve třetim kole dostanu zezadu True Strikem, kterýmu se prostě neubránim, nebo čim.
Jako, když jdu do elfího hvozdu, a mam šíp skrz krk ani nevim odkud, tak jsem debil, že tam lezu. Když dostanu fireballem jen co vlezu na náměstí, a než se rozkoukám, jsem mrtvej, ... je někde chyba.